Večer před DYN

Probírám se, a periferně vidím pod sebou shluk lodí a pontonů. Do slepičí řitě, gde to sem? Aha už vim. Sem na WC. V Nice. Asy štyry metry pod vodu. Ja cyp, přežral sem se vduchu, jak feťak hašišovych koláču. Tož co, hnaty mi jedu, odhadnu to na pět kopu, a začinam počitať. Odhad byl fešny, bo při sedumnactem kopu mi zapipaly hodinky. Nabiram si vzduch do škrani jak veverka z doby ledove štyry, a kopu jak idyot do skažene reprobedny.

V šedesati nacpu psledni vzduchove bublinky do ucha, a zbytek padam na Ostravaka. Nevadi, bo už vidim pod sebu male nasvicenae ufo, beru z něho dva tagy, bo Chacharstan je blisko Prajske. Jak plavu nahoru, počitam si kopy dycky do pěti. Šestka mi nikdy moc nešla bo sem byl zrovna za školu když se ju ostatni učili. Dohnal sem to až v rodinné výchově, při probirani sexualnich poloh. Takže to mam vyšpekulovane že na deset metru mam 5 kopu.

Ani sem moc dluho nepočital, a už sem by u sejfťaku, spomněl sem si na film Exk.
alibur, jak se tam zanořuje Artušuf meč, a po tym vzoru sem natahnul pařatu s bilymi kartičkami, aby se vynořili dřiv než ja.
Po pulmitě mi žačali fšeci tleskat, tož sem se usmival jak debil co ma dostat zmrzlinu. Tagy mi vzali oba, tak sem jim za to zežral dvě trochy kysliku.

Pišu vam to všecko, enem proto, bo prezident je z blogu rozčarovany jak bagr z tvrde hliny.

Tož čus,
zdravi Freediverus Morfeus.

PS: na překladu pro Pražáky se pracuje.